Historie Městské policie v Ústí nad Labem

Vznik Československé republiky zpočátku nijak podstatně neovlivnil strukturu ústecké městské policie. 

 

Současný znak MP Ústí nad Labem

V roce 1920 byl přednostou policejního komisariátu nadále policejní vrchní komisař Friedrich Kowanda. Pod městskou policii již nespadala ohlašovna obyvatel, nově přibylo kriminální oddělení řízené vrchním strážmistrem Franzem Kunzem. Kriminální službu dále vykonávali 3 strážmistři, 1 vrchní strážník, 2 strážníci a 1 stenotypista a písař na stroji. Došlo k rozšíření bezpečnostní stráže na 1 vrchního inspektora, 8 vrchních strážmistrů, 17 strážmistrů a 47 vrchních strážníků a strážníků.

Zrušení městské policie a vznik stráže bezpečnosti

Důležitým mezníkem v historii ústecké městské policie je 30. prosinec 1924. Toho dne na základě zákona č.230/1922 Sb. a vládního nařízení č.295/1922 Sb. byla městská policie v Ústí nad Labem zrušena a bylo zřízeno Policejní komisařství Ústí nad Labem jako orgán státní správy. Část personálu ústecké městské policie přešla do státních služeb.

Nově vznikl policejní rajon Ústí nad Labem o celkové výměře 2 790 hektarů zahrnující město Ústí, Krásné Březno a Klíše s 43 802 obyvateli (stav k roku 1934), Předlice (5 406 obyv.), Bukov (3 611 obyv.) a Střekov (9 914 obyv.). V roce 1926 byl vedoucím policejního komisariátu vrchní policejní komisař dr. Eduard Pokorný, velitelem uniformované bezpečnostní stráže revírní inspektor Václav Lízálek.

Uniformovanou bezpečnostní stráž tvořilo celkem 100 gážistů. V roce 1934 byl vedoucím ústeckého policejního komisařství policejní rada dr. Oldřich Kalis. Politické oddělení, tiskovou cenzuru, spolkové a dopravní záležitosti měl na starosti vrchní policejní komisař dr. Karel Horna, kriminální oddělení policejní komisař dr. J. Pěnkava, hospodařské oddělení, cestovní a zbrojní pasy, občanské průkazy a licence řídil kancelářský správce Otakar Nechanický. Na komisařství bylo dále zaměstnáno 5 kancelářských sil a 12 policejních agentů. Velitelem uniformované stráže bezpečnosti byl inspektor II. třídy Karel Kohout. Stráž bezpečnosti tvořilo 106 uniformovaných strážníků. Sbor měl strážnice na Bukově, Klíši, v Předlicích a 2 strážnice ve Střekově, mimoto expozitury na hlavním, západním a střekovském nádraží.

V roce 1927 byl vydán tiskem Provisorní služební řád pro sbory stráže bezpečnosti v Ústí nad Labem. Velmi podrobně zachycuje služební poměry a velitelské pravomoci. Pamatuje na všechny možné situace, které mohou vzniknout při službě a mimo službu strážníků:

§28 Nepřístojnosti ve službě

Členům sborů stráže bezpečnosti zakazuje se kouřiti při úředních výkonech, neb při vstupu do služebních místností a soukromých bytů, baviti se ve službě s obecenstvem, voditi sebou psy, vyjímajíc psy služební, pokud jejich užívání bylo ve službě povoleno, kritisovati úřední nařízení, navštěvovati za účelem popíjení a zábavy ve službě veřejné místnosti, hráti v karty, svévolně neb úmyslně prodlužovati nemoc s úmyslem vyhnouti se službě nebo poškoditi stát a vůbec každé jednání, které by mohlo uvésti stráž ve veřejný posměch a nevážnost....

§29 Nepřístojnosti mimo službu

...Dále je zakázáno vyhledávati místnosti pochybné nebo špatné pověsti požívající, opíjeti se, hráti hazardní hry a dělati lehkovážné dluhy. Dojde-li ve veřejných místnostech k neshodám nebo k rvačkám mezi hosty, jest člen sboru stráže bezpečnosti mimo službu, ať ve stejnokroji neb občanském oděvu tam jsoucí, povinen přiměřeným způsobem působiti na uklidnění, případně zavolati na pomoc stráž ve službě jsoucí.

Vidí-li člen sboru stráže bezpečnosti na veřejných místech jiného člena takového sboru ve stavu opilém neb ve stavu vážnost sboru ohrožujícím, jest jeho povinností, aby jej rychle vhodným způsobem zrakům obecenstva odstranil a o případu učinil služební oznámení. ... 

Československé četnictvo

Četnictvo předválečné Československé republiky bylo vojensky organizovaným bezpečnostním sborem, který podle platných zákonných předpisů a podle nařízení příslušných státních orgánů udržoval veřejný pořádek a bezpečnost na celém území ČSR (s působností mimo obvody měst, kde vykonávala pořádkovou službu městská a státní policie).

Územní působnost

Četnictvo řídil Úřad generálního velitelství četnictva, správně spadalo pod ministerstvo vnitra. Jeho postavení bylo upraveno zákonem č. 299/1920 Sb. z. a n. novelizovaným roku 1928. V každém sídle zemského úřadu působila zemská četnická velitelství (ZČV). Po správní reformě roku 1927 to byla tato:

    ZČV 1 - Praha
    ZČV 2 - Brno
    ZČV 3 - Bratislava
    ZČV 4 - Užhorod

Pod tato velitelství spadala okresní četnická velitelství, kterým podléhalo vždy několik četnických stanic. Stanice byly nejnižším článkem v organizaci čs. četnictva a zahrnovaly zpravidla katastry 4 - 5 obcí. Zde vykonávaly četnické hlídky pravidelnou pochůzkovou činnost, která byla společně s dokonalou znalostí místních poměrů zárukou zachování bezpečnosti na území obvodu. Na jednotlivých stanicích byla vedena evidence hledaných osob z obvodu stanice a rovněž evidence rejstříku trestů všech osob narozených v dotyčném obvodu.

Činnost

Veškeré objasňování zločinů, zadržování pachatelů a pátrání po odcizených věcech bylo v kompetenci místních četnických stanic. Pro usnadnění vyšetřování těžších zločinů a komplikovanějších kriminálních případů bylo v lednu 1928 zřízeno 40 specializovaných pátracích stanic, v rámci kterých působili odborníci z různých oborů kriminalistiky. Rozvoj motorizace si vynutil od roku 1935 zřizování četnických silničních kontrolních stanic. Od roku 1935 také fungovaly četnické letecké hlídky, jejichž zřízení bylo iniciováno špionážními přelety čs. hranic německými a maďarskými letadly, kterých po roce 1933 stále přibývalo.

Četnické pohotovostní oddíly

Po převzetí moci nacisty v sousedním Německu došlo také ke zřízení četnických pohotovostních oddílů, jejichž činnost se později rozrostla i na Moravu, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Jejich úkolem byla preventivní pochůzková činnost zpravidla v blízkosti státní hranice. Silné četnické hlídky v oblastech s převahou německého obyvatelstva demonstrovaly čs. státní suverenitu, měly omezit ilegální překračování čs. státních hranic a byly mimo jiné i morální podporou pro české menšinové obyvatelstvo. V roce 1937 byly tyto jednotky začleněny do struktur Stráže obrany státu a dovyzbrojeny lehkými kulomety vz. 26. V nesčetných ozbrojených pohraničních střetech s německými, polskými a maďarskými teroristy zahynulo v období září 1938 až březen 1939 přes třicet příslušníků čs. četnictva.

Četníci

Služba v četnickém sboru byla prestižní záležitostí. Pro přijímání nováčků byla stanovena přísná kritéria a přednostně byli přijímáni délesloužící armádní poddůstojníci. Velký důraz byl kladen na chování a celkové vystupování. Pro příslušníky četnictva platila různá omezení, např. povolení k sňatku až po odsloužení čtyř let ve sboru, od roku 1927 zákaz činnosti v politických stranách a zbavení volebního práva z důvodu ovlivňování a využívání bezpečnostního aparátu některou z politických stran.

Činnost četnictva od roku 1939

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se četnictvo stalo součástí okupační správy. Až na nemnoho kariéristických jedinců se příslušníci čs. četnictva zapojili buď do odboje, nebo vykonávali službu formou pasivní rezistence. V květnu 1945 se stali velmi významnou složkou květnového povstání. Po osvobození se četnictvo přetransformovalo do Sboru národní bezpečnosti, ve kterém měla stále větší vliv KSČ, která tento sbor do roku 1948 ovládla zcela.